P. S.

Žalman

1:Stála Cu vrátek tFmaj7ichá a smC7ířená,
jen vítr bFušil do drátDů jak do cimbGálku,
já chtěl nCazpátek k nFmaj7í se vrDmátitD7 
a věděl, žFe zas prohrávDám dívčí vGálku,
do jedné z kDmomor svýho sFrdce mě na jeden zCápad zamykC7á,
proč se mi z Fúdolí a hDor tam od ní tFmaj7ěžko utíkCá.
R:Tak se nemrač, lDmásko, že se rFáno s nocí ztrCácím,
třeba jednou, lDmásko, postavFmím ti velkou mCáj,
nezapomeň, lDmásko, že i jFá se v zimě vrCacím,
pak nám budou, lDmásko, pod peřFminou srdce tCát.
2:Chtěl bych zase jít tou její krajinou,
ochutnat sladkých koláčů spadlých až z nebe,
její slzy pít, když se tak bála,
že bez boje zas prohrává mě vedle sebe,
na dráty vítr smutně hraje, když si mě rosou vyprovází,
proč se mi z údolí a hor tam od ní těžko odchází.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:53:39.794+00:00
Výsledky hledání: